Nové metody kolektivního umění: Jak sdílená tvorba přetváří umělecký proces

Kolektivní umění a jeho význam v současné tvorbě

Pamatuješ si ten okamžik, kdy ses naposledy díval*a na nějaké umělecké dílo a řekl*a sis: „Tohle nemohl udělat jen jeden člověk“? Možná šlo o monumentální instalaci, možná o participativní performance, která vypadala, jako by vznikala přímo před tvýma očima. Anebo to byl jen divný TikTok, který tě ale donutil přemýšlet. A právě tam – někde mezi tradiční galerií a kolaborativním streamem – se dnes odehrává revoluce. Říká se jí kolektivní umění.

A ne, není to jen hipsterský způsob, jak legitimizovat „něco, co děláme všichni a nikdo“. Kolektivní umění není nový koncept. Ale to, co s ním dneska děláme – to je jiná liga. Společné tvoření už dávno není jen komunitní terapie. Je to platforma pro změnu narativu, distribuce moci a redefinici samotného tvůrce. A právě o tom se dnes budeme bavit.

What Is An Art Collective? – Tate

Tvořím, tedy nejsme: rozbití mýtu o osamělém géniovi

Umělecký svět dlouho živil kult tvůrce. Picasso, Warhol, Basquiat… všichni to byli solitéři (nebo jsme jim to aspoň rádi věřili). Ale realita byla vždycky složitější. I největší mistři měli kolem sebe lidi – asistenty, spolupracovníky, múzy, kurátory. Prostě tým. Jenže ten byl obvykle neviditelný, protože marketing miluje jednoduché příběhy. A příběh o samotářském géniovi se prodává sakra dobře.

Dnes to ale začíná být spíš na obtíž. Generace, která vyrostla na meme kultuře, remixech a open source přístupu, už nevěří na jediné autorství. Tvořit spolu, ne vedle sebe. To je nová mantra. Kolektivní tvorba není o tom, že si deset lidí rozdělí úkoly jako ve školním projektu. Je to víc jako jazz. Improvizace, dialog, společný rytmus. A taky schopnost nechat svoje ego chvíli stranou.

Zjisti, co je to kreativní adaptace a jak se přizpůsobuje digitální době

Co je to kolektivní umění a proč teď?

Definujme si pojmy, ať víme, na čem jsme. Kolektivní umění není jen to, když se sejde pár lidí a něco vytvoří. Jde o hlubší přístup – o proces, kde autorství není centralizované, ale sdílené. Kde rozhodování, odpovědnost i uznání patří více lidem najednou. Může jít o vizuální umění, divadlo, digitální projekty, komunitní zásahy do veřejného prostoru nebo třeba AI performance s publikem jako spolutvůrci.

A proč je to teď tak aktuální? Protože žijeme v době, kdy se mění samotné pojetí práce, spolupráce a vlastnictví. Decentralizace, web3, sdílená ekonomika, horizontální struktury… to všechno se promítá i do uměleckého světa. Tvoříme jinak, protože žijeme jinak.

Kolektiv jako médium i jako statement

Když tvoří kolektiv, vzniká víc než jen výstup. Samotný proces se stává součástí díla. A někdy je dokonce tím hlavním. Participace, interakce, spolurozhodování – to všechno jsou hodnoty, které rezonují i mimo svět umění. Kolektivní tvorba často stojí v opozici vůči institucionalizovanému umění, které je mnohdy elitářské, neprůhledné a hierarchizované.

A teď si představ, že i samotný kolektiv se stává statementem. Když třeba queer umělci vytvoří vlastní autonomní prostor mimo mainstreamové galerie. Když komunity migrantů pomocí umění artikulují svoji identitu. Nebo když AI spolupracuje s lidmi a nikdo vlastně neví, kdo má copyright.

Zjisti, jak street art mění svět a tvůj pohled na krásu

Příklady, které (ne)znáš – a měl*a bys

Když se řekne kolektivní umění, možná ti v hlavě naskočí jména jako Forensic Architecture, která kombinují architekturu, technologie a lidská práva – a dělají z umění forenzní nástroj. Nebo Assemble, britský kolektiv architektů a designérů, který získal Turner Prize za projekt s komunitou obyvatel v Liverpoolu.

Z českého prostředí můžeme zmínit třeba Zvěřinec, platformu pro mladé queer umělce a umělkyně, která funguje víc jako kolektivní ekosystém než klasická galerie. Nebo projekt Punctum, který není jen hudebním prostorem, ale i komunitním hubem, kde se hudba, umění a politika často potkávají.

A pak jsou tu digitální světy – třeba Art Blocks nebo Feral File, kde se kurátorství a umělecké autorství rozmlžují v kolektivní inteligenci blockchainu. Welcome to the future, baby!

Forensic Architecture: Where art meets activism – BBC Newsnight

Kolektivní umění ≠ chaos

Možná to celé zní jako anarchie. A někdy to tak i vypadá. Ale dobrý kolektiv ví, že bez struktury to nejde. Jen ta struktura nevypadá jako klasická pyramida. Spíš jako síť. Různí lidé mají různé role, odpovědnosti se proměňují v čase, komunikace je klíčem. Kolektivní tvorba často využívá facilitaci, peer review, open source nástroje a transparentní rozhodování.

To neznamená, že je to vždycky smooth. Konflikty jsou běžné. Ale právě ty vedou k posunu. Když se naučíš pracovat v kolektivu, získáváš i skills, které se ti budou hodit v jakémkoli jiném prostředí – ať už uměleckém i neuměleckém.

Co z toho plyne pro budoucnost umění?

Jedna věc je jistá: kolektivní přístup už není jen alternativou. Stává se normou. Neznamená to, že individuální umělci vymizí – ale budou stále častěji fungovat v síťových strukturách. Umění se stává víc procesem než produktem. A víc otázkou „s kým“ než „pro koho“.

Instituce budou muset reagovat. Kurátoři se stanou mediátory. Galerie přehodnotí formát výstav. A sběratelé budou řešit, komu vlastně patří dílo vytvořené deseti lidmi a AI.

Assemble – Turner Prize Winner 2015 – TateShots

Tvoje role? Aktivní.

Možná si říkáš, že nejseš umělec. Že to není tvoje liga. Ale kolektivní umění často nepotřebuje diváka, který jen kouká. Potřebuje tě jako spolutvůrce. Jako člověka, který vstoupí do procesu. A to je možná největší změna ze všech. Umění už není něco, co se děje tam někde. Děje se i skrz tebe.

Takže příště, až tě někdo pozve na workshop, happenning nebo digitální jam session, neříkej hned „to není pro mě“. Možná právě tam vzniká něco, co přepíše pravidla. A ty můžeš být u toho.

Kolektivní umění není jen cool trend, který se za pár let vyčerpá. Je to odpověď na proměny společnosti, technologií i samotného chápání kreativity. Je to prostor pro sdílení, pro nesouhlas, pro hledání nového. A hlavně: pro společné tvoření světa, který už nechceme jen konzumovat, ale i spoluvytvářet.

Tvoř. Sdílej. Naslouchej. A přetvářej.