Skvělá práce a schopnost ji prodat jsou dvě různé dovednosti
Grafik Tomáš (jméno změněno) dělá brand identity pro středně velké české firmy. Jeho práce je opravdu dobrá, čistá, promyšlená, a s přesahem. Na Behance má přes osm tisíc sledujících. Poptávky? Tak dvě, tři za rok, většinou podhodnocené.
Pak je tu Markéta. Dělá podobnou práci, vizuálně možná o stupeň jednodušší. Ale každý měsíc publikuje na LinkedIn, jak přemýšlela nad konkrétním projektem a ne co udělala, ale proč to udělala. Jaký problém klienta řešila. Co vyzkoušela a co nefungovalo. Výsledek? Má rozepsaný Q3 a první schůzky na Q4.
Rozdíl není v kvalitě práce. Je v tom, co se o té práci ví.
Kreativci komunikují výsledky a klienti kupují proces
Tady leží největší nedorozumění mezi kreativci a těmi, kdo je platí. Ty vidíš finální výsledek jako je logotyp, kampaň, web a předpokládáš, že výsledek mluví za sebe. Klient vidí něco jiného: riziko. Nezná tě. Neví, jak pracuješ, co se stane, když se nedohodnete na směru, jak zvládáš feedback, jestli dodáš vše v termínu.
Portfolio mu na žádnou z těch otázek neodpovídá. A tak si vybere toho, koho zná. Nebo toho, kdo mu dal pocit, že ví, co dělá, protože o tom mluví. Nahlas. Pravidelně a srozumitelně.
Příklad z praxe: UX a čísla
Jiný příklad: agentura ze střední Moravy, čtyři lidi, dělají e-commerce UX. Jejich web je průměrný. Jejich případové studie jsou ale napsané tak, že z každé poznáš přesně, jaký problém řešili, jak k němu přistoupili a co klientovi přinesli v číslech. Dostávají poptávky z Prahy, Brna i od jednoho německého klienta a ne proto, že jsou nejlepší na trhu, ale proto, že jako jediní jasně říkají, co umí.
Proč se tohle děje? Protože nás to nikdo nenaučil!
Kreativní vzdělání, ať škola, nebo praxe v agentuře, tě naučí řemeslo. Jak pracovat s typografií, jak přemýšlet o UX, jak vystavět vizuální identitu. Co tě nenaučí: jak o té práci mluvit.
V agentuře mluví s klientem account. Ty dodáváš soubory. Jako freelancer nebo malé studio najednou děláš obojí a na to nejsi připravený*á. Ke všemu kreativní komunita dlouho udržovala tiché přesvědčení, že dobří umělci se neprodávají. Že o práci mluví práce. Že sebepropagace je trapná nebo komerční.
Výsledek? Generace skvělých kreativců, kteří čekají na to, že je někdo objeví. Nikdo je neobjeví. Trh nefunguje jako talent show.
Co s tím a proč to není jen o copywritingu?
Dobrou zprávou je, že tohle je dovednost. Dá se naučit. Špatnou zprávou je, že to není jen o tom, že si opravíš bio na LinkedInu nebo přepíšeš úvodní odstavec na webu. Je to o tom, jak přemýšlíš o vlastní práci a jak ji dokážeš přeložit pro lidi, kteří nejsou kreativci.
Nejde o to stát se copywriterem. Nejde o to být „na sítích“. Jde o to, aby člověk, který tě nikdy neviděl pracovat, pochopil za dvě minuty, co děláš, pro koho a proč by si měl zavolat právě tobě a ne tvému konkurentovi s horším portfoliem a lepší schopností komunikovat.
Co nás čeká příště?
Jak konkrétně na brand copy, jak psát o sobě tak, aby to neznělo jako CV ani jako reklama, rozebere v dalším díle naší série „Jak komunikovat kreativní práci“ Klára Miškovičová, která se brand konzultacím věnuje profesionálně a denně vidí, kde kreativci komunikačně ztrácejí.
Zůstaň v obraze
Série Jak komunikovat kreativní práci bude nyní vycházet na NEXUSMAGu pravidelně. Pokud nechceš čekat na každý díl zvlášť, přihlas se k odběru našeho newsletteru a dostaneš ho přímo do inboxu koncem každého měsíce.
