Únava z černých krabiček jako designový argument
Návrat průhledného designu nestojí jen na nostalgii po iMacu G3 nebo prvních přenosných konzolích. Trh spotřební elektroniky se dlouho potýkal s tím, že smartphony i příslušenství vypadají téměř identicky – černý nebo bílý obdélník se zaoblenými rohy je vzorec, který se v posledních patnácti letech měnil jen minimálně. Značky, které se z něj chtějí vymanit, sahají po jednom z mála zbývajících nástrojů: ukázat, co je uvnitř.
Průhledný nebo poloprůhledný kryt mění i vztah uživatele k zařízení. Místo další černé skleněné plochy vidíš cívky, čipy a pájecí body – fyzickou práci, která se za fungováním produktu obvykle schovává. Pro výrobce je to navíc funkční diferenciace v momentě, kdy hardwarové parametry (výkon procesoru, kapacita baterie, kvalita fotoaparátu) mezi konkurenty splývají a jediné, co reálně zůstává k odlišení, je vzhled a pocit z produktu. Není náhoda, že se tenhle argument nejčastěji objevuje právě u firem, které na přeplněný trh vstupují jako nováčci bez rozpočtu na masivní marketing.
Stojí za to rozlišit dvě různé věci, které se pod pojem „průhledná elektronika" často míchají dohromady. Sony Ericsson zkoušel podobný nápad už v roce 2009 s telefonem Xperia Pureness, který měl skutečně průhledný displej. Byl to ale luxusní niche produkt s minimální funkční výbavou, který se na trhu neuchytil a zůstal kuriozitou v historii mobilů. Dnešní vlna dělá něco jiného: nejde o průhledný displej, ale o průhledné tělo, které odhaluje komponenty uvnitř – baterii, čipy, anténní pásky. Tenhle přístup je levnější na výrobu, neomezuje funkčnost zařízení a hlavně dává designérům konkrétní materiál k práci: rozmístění součástek se stává viditelnou grafikou, ne skrytým inženýrstvím.
Nothing: firma, která z průhlednosti udělala byznys model
Nejviditelnějším příkladem trendu je britská Nothing, kterou v roce 2020 založil Carl Pei, spoluzakladatel OnePlus. Pei z OnePlus odešel s tím, že mu ve velké firmě chybí prostor pro nekonvenční design, a Nothing od prvního produktu – bezdrátových sluchátek Ear (1) z roku 2021 – stavěl na jedné myšlence: ukázat vnitřek zařízení místo jeho schování. Firmu od začátku podpořila jména jako Tony Fadell (spoluautor iPodu) nebo youtuber Casey Neistat, což jí zajistilo mediální viditelnost, jakou nový výrobce elektroniky obvykle nemá.
V roce 2022 přišel Phone (1), první smartphone značky: hliníkové tělo, poloprůhledný zadní kryt a systém Glyph Interface – stovky LED diod pod sklem, které fungují jako vizuální upozornění na hovory, nabíjení nebo notifikace. Koncept se od té doby vyvíjí. Phone (3) z roku 2025 nahradil původní LED pásky takzvaným Glyph Matrix – nízkorozlišeným sekundárním displejem zabudovaným do zadní strany telefonu, který umí zobrazovat vlastní widgety, skóre her nebo jednoduché animace. Podle Nothing aktivovalo Glyph funkce osm z deseti uživatelů předchozích modelů, což firma uvádí jako důvod, proč do konceptu dál investovat, ne proč ho opustit.
Byznysově Nothing rozhodně není hobby projekt kolem jednoho designového gimmicku. V září 2025 firma získala 200 milionů dolarů v kole Series C (vedeném Tiger Global, s účastí Google Ventures a Qualcomm Ventures), což ji ocenilo na 1,3 miliardy dolarů. Podle vlastních čísel firma na začátku roku 2025 překročila miliardu dolarů kumulativních tržeb, prodala přes 7 milionů zařízení a v roce 2024 rostla o 150 %. To jsou čísla, která nedokáže vygenerovat firma stavějící jen na retro estetice pro nadšence. Peníze z posledního kola má Nothing podle vlastního vyjádření použít na vývoj „AI-native" zařízení plánovaných na rok 2026 – tedy hardwaru, který má mít umělou inteligenci zabudovanou v jádru produktu, ne jen jako přidanou softwarovou vrstvu. Jestli se transparentní design přenese i do téhle nové kategorie, zatím firma neupřesnila.
Součástí strategie je i sesterská značka CMF by Nothing, založená v roce 2023 jako levnější linie – telefony, sluchátka a chytré hodinky, které stejnou transparentní a barevnou estetiku posouvají do nižší cenové kategorie. Název je odkazem na průmyslový designérský termín Colour, Material, Finish. V září 2025 se CMF od Nothing formálně oddělila jako samostatná firma se sídlem v Indii – další signál, že transparentní design dokázal utáhnout dvě paralelní obchodní linie najednou. Ekosystém se navíc dál rozšiřuje i mimo telefony: v roce 2025 přibyla první sluchátka přes uši Headphone (1), u CMF pak Headphone Pro a letos i otevřená sluchátka CMF Clip Pro – pořád ve stejném vizuálním jazyce.
Ne všechno průhledné je polykarbonát z tržnice
Původní devadesátková vlna – průhledné iMacy G3, Game Boy Color nebo Nintendo 64 – stavěla skutečně na polykarbonátu, tehdy nejlevnějším způsobu, jak dostat barevný a opticky čistý plast do sériové výroby. Dnešní generace transparentních produktů tenhle materiál často opouští. Phone (1) i jeho nástupci mají hliníkový rám a zadní kryt z tvrzeného skla Gorilla Glass, ne z levného plastu – materiálu, který je odolnější a zároveň umožňuje čistší pohled na vnitřní komponenty.
To je detail, který se v diskuzích o „návratu průhledného plastu" často ztrácí: nejde o obnovení stejné technologie, ale o stejný designový princip – ukázat vnitřek – realizovaný modernějšími materiály. Rozmístění desek plošných spojů, orientace šroubů a barevné odlišení jednotlivých komponent se u zařízení, kde je vidět úplně všechno, řeší jako součást průmyslového designu od prvního náčrtu, ne jako něco, co se schová pod kryt až na konci vývoje.
Má to i praktický dopad na výrobu. Když je konektor, kabel nebo šroub vidět, přestává být čistě funkční záležitostí a stává se estetickým rozhodnutím – a chyba, kterou by u neprůhledného krytu nikdo neřešil (asymetricky vedený kabelový svazek, viditelná kapka lepidla), se u transparentního designu rovnou promítne do recenzí. Firmy proto do těchto produktů zapojují průmyslové designéry mnohem dřív v procesu vývoje než u standardní elektroniky, kde se vzhled často řeší až po vyřešení funkce.
Sluchátka i herní konzole jedou na stejné vlně
Trend nezůstává jen u smartphonů. Apple v roce 2023 přidal do nabídky Beats Studio Buds+ transparentní barevnou variantu, která ukazuje magnety, cívky i vnitřní zapojení sluchátek. Podle oficiálních specifikací zvládne baterie 9 hodin poslechu na jedno nabití bez aktivního potlačení hluku a transparentního režimu, s nabíjecím pouzdrem pak až 36 hodin celkově. S oběma funkcemi zapnutými klesá výdrž na 6 hodin v sluchátkách a 24 hodin s pouzdrem – čísla, která Apple prezentuje jako výsledek laboratorního testování, ne subjektivní odhad.
Podobně se chová i herní hardware. Firma Analogue letos v únoru vydala limitovanou edici konzole Analogue 3D s názvem Prototype Limited Edition – pět poloprůhledných barevných variant (Ghost, Glacier, Atomic Purple, Extreme Green, Ocean), které přesně kopírují barvy, jež Nintendo pro N64 v devadesátkách skutečně vyrobilo a otestovalo, ale nikdy nedalo do prodeje. Konzole běží na architektuře FPGA, tedy hardwarové rekonstrukci originálního obvodu N64 bez softwarové emulace, a hry z originálních kazet přehrává ve 4K rozlišení bez vstupního zpoždění, které softwarová emulace typicky přináší. Cena 299,99 dolarů je o 30 dolarů vyšší než u standardní černé nebo bílé verze – prémii si zákazník platí čistě za vzhled a limitovanost, ne za lepší výkon.
Co si z toho odnést, pokud navrhuješ produkty nebo o nich píšeš
Pro značky bez rozpočtu Nothing (nebo bez ambice stavět telefony) je z celého trendu důležité hlavně jedno ponaučení: transparentní design není jen barevná varianta navíc, kterou přidáš na konci vývoje. Vyžaduje, aby vnitřní uspořádání součástek bylo od začátku řešené jako viditelná část produktu – jinak výsledek vypadá jako rozebraný gadget, ne jako promyšlený kus průmyslového designu. Nothing tomu věnuje značnou část vývojového procesu (rozmístění čipů, barevné odlišení kabeláže, uspořádání desek do pravidelného rastru), a právě tenhle detail dělá rozdíl mezi „průhledné, protože je to teď trendy" a produktem, který obstojí i vypnutý na stole.
V době, kdy softwarový zážitek – rozhraní, AI asistenti, aplikace – vypadá napříč výrobci čím dál podobněji, zůstává fyzický design jedním z mála míst, kde si firma může vybudovat vlastní a těžko kopírovatelnou identitu. Nothing to dotáhlo do stavu, kdy jí to vyneslo miliardové ocenění a vlastní sesterskou značku.
Pro marketing je v tom ještě jedna rovina, která se dá použít i mimo elektroniku: transparentní design funguje jako doslovná verze „show, don't tell". Místo aby značka tvrdila, že je poctivá, precizní nebo technicky vyspělá, prostě ukáže vnitřek a nechá zákazníka, ať si udělá závěr sám. Je to důvěryhodnější než jakýkoli claim v reklamě, protože se nedá jednoduše zfalšovat – buď je uvnitř vidět uspořádaná deska plošných spojů, nebo nedbale vedený kabelový svazek, a to pozná i laik. Otázka pro zbytek roku 2026 zní, kolik dalších výrobců (a značek mimo elektroniku) se pokusí stejný princip zopakovat – a kolik z nich pochopí, že nestačí jen sundat barvu z krytu.
