Od kryptických tagů SAMO k noci v SoHo
Basquiatův příběh nezačíná u drahých štětců ani v ateliéru na Manhattanu. Všechno odstartovalo koncem sedmdesátých let, kdy se na zdech dolního Manhattanu začaly objevovat záhadné nápisy podepsané jako SAMO©. Zkratka pro výraz Same Old Shit fungovala jako konceptuální graffiti projekt, který Jean-Michel tvořil společně se svým kamarádem Alem Diazem. Nebyly to klasické barevné bubliny ani divoké tagy, jaké dělali tehdejší writery v Bronxu. Byly to krátké, cynické a poetické manifesty namířené proti konzumní společnosti, falešné morálce a establishmentu. Chodci v SoHo a Lower East Side se zastavovali u zdí a četli věty, které působily jako rány pěstí.
Když se cesty obou tvůrců rozešly, Basquiat jednoduše nasprejoval po městě větu SAMO IS DEAD a definitivně vstoupil do své další fáze. Nezůstal jen u ulic. Žil z ruky do úst, spal na gaučích u přátel, prodával ručně malované pohlednice a trička a v klubu CBGB hrál v experimentální noisové kapele Gray. Právě tam potkal lidi jako Keith Haring, Kenny Scharf nebo mladou zpěvačku, která si říkala Madonna. Ta doba měla neuvěřitelnou dynamiku a dokument na Netflixu detailně mapuje právě tuhle syrovou atmosféru, kde se hudba, móda a výtvarné umění slévaly v jeden divoký proud.
Zlom nastal v roce 1981, kdy vlivný teoretik umění René Ricard publikoval v prestižním magazínu Artforum esej s názvem The Radiant Child. Tímto textem představil Basquiata světu jako génia nové generace. Během několika málo měsíců se z kluka bez domova stal miláček sběratelů, který vyměnil lepenkové krabice za luxusní obleky od Armaniho, ve kterých pak s klidem maloval svá obří plátna přímo na podlaze ateliéru.
Anatomie, jazz a škrtání slov jako vizuální manifest
Abys plně pochopil*a Basquiatovu tvorbu, musíš se podívat hlouběji než jen na slavnou trojcípou korunu, kterou dnes najdeš na každém druhém plakátu. Jeho styl byl naprosto unikátní směsicí neoexpresionismu, primitivismu a precizně promyšlené konceptuální práce. Jean-Michel byl vášnivý čtenář a sběratel vjemů. Když mu bylo osm let a po autonehodě ležel v nemocnici s vyoperovanou slezinou, jeho matka mu přinesla slavnou lékařskou knihu Grayova anatomie. Ta ho fascinovala natolik, že se lidské kosti, lebky, vnitřnosti a svalové struktury staly trvalým motivem jeho obrazů.
V jeho obrazech se mísí dějiny afroamerického boje za práva, kolonialismus, biblické motivy, sportovní hrdinové jako boxer Sugar Ray Robinson a jazzoví inovátoři typu Charlie Parker nebo Miles Davis. Basquiat kombinoval akryl, olejové pastely, voskovky, xeroxové kopie a nalezené předměty jako staré dveře, dřevěná prkna nebo okenní rámy. Vytvářel vrstvené koláže, které fungovaly jako dobový ekvivalent otevřených oken v internetovém prohlížeči.
Jedním z jeho nejcharakterističtějších triků bylo přeškrtávání slov. Když na plátno napsal text a následně ho černou čárou přeškrtl, nedělal to proto, aby chybu schoval. Dělal to proto, aby tvůj zrak donutil přečíst si slovo ještě pozorněji. Sám říkal, že přeškrtnuté slovo láká lidské oko víc než to čisté. Tento princip práce s textem dodnes inspiruje grafické designéry, typografy i art directory po celém světě.
Spojenectví s Warholem a boj s vlastním úspěchem
Není možné mluvit o Basquiatovi a nezmínit jeho intenzivní vztah s králem pop-artu. Když se Jean-Michel Basquiat a Andy Warhol poprvé setkali, byla to srážka dvou úplně odlišných světů. Na jedné straně stál stárnoucí, bledý matador newyorské scény, který hledal novou energii a inspiraci, na straně druhé mladý, dravý génius s neuvěřitelnou produktivitou. Jejich přátelství vyústilo v rozsáhlou sérii společných pláten, kde Warhol aplikoval své ikonické sítotisky a loga firem, zatímco Basquiat přes ně vrstvil své expresivní figury a syrové tahy štětcem.
Galerijní mašinérie osmdesátých let však byla neúprosná. Umělecký trh v New Yorku začal Basquiata vnímat jako exotickou senzaci, což ho hluboce zraňovalo. Často se cítil jako cirkusová atrakce pro bohaté bílé sběratele, kteří kupovali jeho práce dřív, než na nich stačila zaschnout barva. Tlak na neustálou produkci, rasismus skrytý za pozlátkem vysoké společnosti a boj s vlastními démony ho postupně stáhly do těžké závislosti na heroinu.
Když v roce 1987 Andy Warhol nečekaně zemřel po rutinní operaci žlučníku, pro Basquiata to byla zdrcující rána. Ztratil nejen mentora a kolegu, ale především přítele, který ho dokázal udržet alespoň trochu při zemi. Jean-Michel se propadl do ještě hlubší izolace a v srpnu 1988 ve věku pouhých 27 let zemřel na předávkování ve svém ateliéru na Great Jones Street. Připojil se tak k tragickému klubu umělců, jejichž život zhasnul na absolutním tvůrčím vrcholu.
Proč chystaný film na Netflixu nesmíš minout
Nový dokument z produkce Netflixu, který vyjde 11. prosince, se nesoustředí jen na bulvární rovinu jeho divokého života a tragického konce. Jde mnohem hlouběji do analýzy jeho děl a kontextu doby. Tvůrci filmu pracovali s digitalizovanými archivy a dávají prostor lidem, kteří s Jean-Michelem skutečně trávili noci v klubech a sledovali ho při práci v ateliéru. Uvidíš autentické záběry z newyorských ulic, rozhovory s galeristy, kteří jeho tvorbu objevili, i kritický pohled na to, jak art market dokáže pohltit vlastní hrdiny.
Dokument ti ukáže Basquiata jako neuvěřitelně pracovitého tvůrce, který za svou krátkou, sotva desetiletou kariéru stihl vytvořit přes 1000 maleb a více než 1500 kreseb. Zjistíš, jak přesně vznikala jeho nejzásadnější plátna a jakým způsobem vnímal rasovou nerovnost, policejní brutalitu a manipulaci médií. Jsou to témata, která s mrazivou přesností rezonují i v dnešním světě.
O tom, jak masivní vliv Basquiat zanechal, svědčí i aukční rekordy. V roce 2017 se jeho bezejmenné plátno z roku 1982 zobrazující lebku prodalo v aukční síni Sotheby's za astronomických 110,5 milionu dolarů. Stal se tak nejdražším americkým umělcem v historii aukcí. Z kluka, který kdysi neměl na zaplacení nájmu a přespával v parku Washington Square, se stala jedna z nejcennějších značek moderního umění.
Vizuální odkaz, který žije dál v našem feedu
Až si dokument pustíš, okamžitě ti dojde, jak moc Basquiat formoval současnou vizuální kulturu. Jeho vliv najdeš v klipech Jay-Zho a Kanyeho Westa, v kolekcích značek jako Comme des Garçons nebo Supreme, i v práci stovek současných digitálních umělců a ilustrátorů. Dokázal totiž propojit vysoké umění s ulicí tak organicky, že tahle fúze funguje naprosto bezchybně i po čtyřech dekádách.
Basquiatova tvorba je připomínkou toho, že skutečné umění nepotřebuje akademickou uhlazenost ani formální pravidla. Potřebuje naléhavost, odvahu říkat nepohodlné věci a nezaměnitelný rukopis, který se nebojí chyb a nedokonalostí. Pokud hledáš inspiraci pro vlastní tvorbu nebo chceš prostě jen nahlédnout do hlavy jednoho z největších vizuálních géniů dvacátého století, chystaný dokument na Netflixu by měl být na tvém seznamu priorit na prvním místě. Připrav se na vizuální nálož, která tě nenechá chladným*chladnou.
