Tvář hodnoty: Ražba mincí z pohledu umění, designu a symbolu moci

Ve světě, kde se hodnota měří lajky, zhlédnutími a investičním portfoliem v Revolutu, působí kovová kulatá věc s vyraženou hlavou nějakého člověka skoro jako relikt z jiné galaxie. Ale mince — ty opravdové, studené, těžké, krásně cinkající — jsou fascinující. Nejen pro ekonomy, sběratele nebo zlatokopy z YouTube. Ale i pro ty, kdo přemýšlí o kráse, paměti a moci. A ano. I pro ty, kdo si myslí, že „umění“ nekončí u plátna.

Mince jsou zhmotněná ideologie. Národy si na ně razí své hrdiny, vize, historii. Císaři, prezidenti, orli, lvové, korunovační klenoty, socialistické stroje. Všechno, co má reprezentovat, co má budit důvěru a připomínat, kam patříš. A to už není jen praktická nutnost. To je design. To je storytelling. To je branding 2.0.

Mezi kladivem a lisem

Ražba mincí není žádné moderní tlačítko. Ve starověku se razilo ručně.⁠ Pomocí kladiva, razidel a pevných nervů. Měď, stříbro, zlato. Kovy se roztavily, odlily do kotoučků (tzv. střižků), a pak přišlo divadlo síly a přesnosti. Motivy se do nich vtiskávaly úderem tak, že⁠ raznice byla nahoře, mincovní kov dole, pak přišlo jedno pořádné bouchnutí a buď vzniklo umělecké dílo nebo šrot.

Později přišly šroubové lisy, pak hydraulické, dnes počítačem řízené ražby s mikrometrickou přesností. Ale pořád je to o reliéfu, lesku, ploše a objemu. Když se dnes razí pamětní mince nebo sběratelské série, využívají se i techniky jako leštění zrcadlových ploch (tzv. proof), selektivní zlacení, barevné potisky nebo hologramy. To už nejsou jen „peníze“. To je miniaturní galerie. V kovu. Na věčnost.

Materiály? Zlato, stříbro, platina, ale i měď nebo slitiny jako tombak. Vše závisí na účelu mince. U sběratelských edic rozhoduje hlavně estetika, limitovanost, motiv. A čím méně kusů, tím větší šance na růst hodnoty. Samozřejmě, pokud se z toho nestane jen kovová bublina.

Krása, která se neopotřebuje

Mince mají zvláštní vlastnost: jejich hodnota může růst i bez ohledu na kurz měn nebo inflační infarkt centrálních bank. A to ne proto, že by byly zázračné. Ale protože kombinují hmotnou hodnotu (kov), symbolickou (příběh) a sběratelskou (vzácnost). A to je silná trojka.

Některé mince jsou dnes několikanásobně dražší než při emisi. A to ne proto, že by na nich byl symbol Bitcoinu. Ale protože se staly artefaktem. Vyprávějí o době, o estetice, o hodnotách. Stejně jako malba, socha nebo fotografie. Jen ti prostě v ruce vydrží déle.

Firmy jako Zlatý výkup tohle vědí. A kromě investičního zlata nebo výkupu starých kusů nabízí i vlastní ražbu. Na míru. S příběhem. S možností vytvořit si svou vlastní „tvář hodnoty“. A to už není jen obchod. To je partnerství na hranici řemesla a umění.

Zeptali jsme se Martina Vimra ze Zlatého výkupu:

Vnímáte u vašich zákazníků rostoucí zájem o ražbu jako o formu „osobního vyjádření“? Tedy něco mezi památkou, uměleckým objektem a investicí?

Ano, zájem o sběratelské mince každý rok stoupá. Těmi hlavními důvody jsou především tyto parametry:

• Osobní, fyzické vlastnictví, které je jak jednoduše přenositelné tak i skladné – nejedná se o „virtuální majetek“

• Stabilní uchovatel hodnoty peněz i při výkyvech finančních trhů

• Silný rodinný přesah: mince se často pořizují dětem či vnoučatům za účelem památky a také vhodného nástroje na zhodnocení finančních prostředků

• Diverzifikace portfolia, prestiž a originalita

Jaká je podle vás nejzajímavější ražba mince/medaile, která se vám dostala k rukám? Co z ní dělá víc než jen minci nebo sběratelský předmět?

Nejzajímavější a zároveň nejúspěšnější ražbou v historii naší republiky je jednoznačně Svatováclavský dukát. Ten znají sběratelé a investoři po celém světě. Můj výběr je tedy jasný.

Dukáty se razí přes sto let ve státní Mincovně Kremnici na Slovensku, která zanedlouho oslaví 700. výročí od svého vzniku. Ne nadarmo je jejich sbírka uložena v Národním muzeu a jsou take součástí portfolia České národní banky.

Svatováclavský dukát, zdroj: zlatyvykup.cz

Než představím, podle mého názoru tu nejzajímavější minci z této série, vraťme se na začátek do První republiky a řekněme si, jak to všechno začalo.

Už v roce 1923 se pánové T.G. Masaryk a A. Rašín rozhodli, že zobrazí postavu svatého Václava a Českého lva na sběratelské minci. Ta měla za úkol reprezentovat nově vzniklý Československý stát a posílit v lidech národní hrdost. K 5. výročí vzniku ČSR pak vyrazili prvních 1000 kusů tohoto dukátu. 

Každý z nich měl vyražené v ploše mince originální číslo, což z něj dělá opravdu hodnotný unikát. Její cena se dnes pohybuje kolem 1 mil. korun a výše, přitom tenkrát stál 300Kč. A vzhledem k tomu, že ražba svatováclavských dukátů pokračuje do dnešní doby, tak po sto letech se rozhodla Mincovna Kremnice vyrazit jeho „mladšího brášku“.

Tentokrát však ke kulatému 100. výročí vzniku našeho státu. Emise byla poloviční (500 ks) a opět došlo na očíslování dukátů v ploše. To se v celé historii ražby v souvislosti s výročím republiky stalo pouze 2 krát.

Z mého pohledu se tedy jedná o dukát, který má z historického, sběratelského a také investičního pohledu obrovský význam. Každý kus je jedinečný originál – toto sté jubileum ČSR je a bude do budoucna rok od roku vyhledávanější.

Příběh začíná vždy u osobnosti, historické události, celospolečenském přesahu, odkazu dalším generacím.

Tato ražba jubilejního číslovaného dukátu splňuje všechny tyto parametry a dost možná i další, které si ještě v dnešní době ani nedokážeme uvědomit.

Proto ho také zařazuji na první místo v mé sbírce. Přál bych každému, kdo sběratelství vnímá podobně jako já, aby ho měl možnost mít ve svém portfoliu.

Možná je to ten paradox, který dělá mince tak přitažlivé. Jsou maličké, ale nesou obrovský význam. Jsou hmotné, ale často představují něco neuchopitelného. A v době, kdy se všechno digitalizuje, ztrácí tvar a mizí do éteru, působí mince jako artefakt – možná poslední, který si ještě můžeš schovat do kapsy. Jako kus identity. Jako memento. Jako osobní statement o tom, co má pro tebe cenu.

A to, přiznejme si, umění dělá taky.