Roztomilý maskot s hlasem průmyslového pekla

Hračka dostala jméno Bezzy a na první pohled působí jako něco, co bys našel*a v dětském pokoji z minulého století. Má kulaté oči, ostýchavý úsměv, huňaté dlouhé končetiny a vizuál, který kombinuje estetiku dětských hraček z osmdesátých let s korporátními maskoty technologických firem. Autoři se záměrně inspirovali slavnými charitativními kampaněmi organizací jako WWF, kde si lidé na dálku adoptují tuleně nebo pandy. Tady si ale neadoptuješ ohrožené zvíře, nýbrž kus průmyslového hardwaru.

Jakmile plyšáka vezmeš do ruky a pevně ho obejmeš, veškerá iluze roztomilosti okamžitě padá. Z útrob hračky se nespustí žádná uklidňující melodie ani dětský smích. Místo toho uslyšíš pronikavý, vysokofrekvenční hluk skutečného datového centra pro systémy, na kterých běží umělá inteligence. Tento konkrétní zvuk nahrál obyvatel amerického státu Virginia, který v bezprostřední blízkosti takového obřího komplexu žije.

Tvůrci vyrobili celkem 20 kusů těchto plyšáků, přičemž každý z nich vznikl kompletně ručně. Design se záměrně vyhýbá sterilnímu a nablýskanému vzhledu moderního spotřebního hardwaru. Místo toho sází na povědomost předmětu, který vyvolává nostalgii a pocit bezpečí. O to silnější je pak šok, když z měkkého těla vyšlehne nepříjemný zvuk strojů, které nepřetržitě polykají data.

Satira proti korporátnímu balení pokroku

Kreativní studio Basura, které založil umělec Rajeev Basu, není na poli nekonvenčních intervencí žádným nováčkem. V minulosti na sebe upozornilo třeba projektem Dirt Shoes. V projektu Adopt A Data Center využívá satiru jako nástroj k tomu, aby přinutilo publikum věnovat pozornost faktům, která se v technologickém nadšení často zametají pod koberec. Podle zakladatele studia projekt zkoumá příběhy, které nám korporace prodávají, v přímém kontrastu s realitou, kterou zažívají konkrétní komunity během jedné z největších technologických revolucí v lidských dějinách.

Propast mezi tím, jak technologické firmy prezentují své produkty a jaký dopad mají na své okolí, je jádrem celé myšlenky. Technologický pokrok se běžně balí do jemných barev, přátelských maskotů a slibů o lepším světě. Jenže pro lidi, kteří žijí za plotem masivních serveroven, neznamená umělá inteligence jen chytrého asistenta v mobilu. Znamená pro ně permanentní vysokofrekvenční bzukot ventilátorů, který nikdy neutichá a postupně proniká do jejich každodenního života.

Součástí projektu je také doprovodný web Adoption Site. Ten funguje jako rozcestník, kde tvůrci shromažďují odkazy na výzkumy, zprávy a novinářské reportáže mapující reálný dopad datových center na sousední komunity. Studio Basura v rámci přípravy projektu vyzpovídalo desítky lidí z celých Spojených států, kteří žijí v těsném sousedství této infrastruktury. Plyšák Bezzy tak není jen izolovaným uměleckým objektem, ale fyzickou vstupní branou k hlubšímu zkoumání reality.

Pocit bezmoci v éře Big Techu

Celý projekt vznikl pro hudebního umělce vystupujícího pod jménem Big Data, za nímž stojí hudebník Alan Wilkis. Ten se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje komplikovanému a často napjatému vztahu mezi lidmi a stroji. Vydání plyšáka načasoval jako doprovod k vydání svého nového alba s názvem 4.0.

Hudebník vystihuje situaci velmi přesně. Technologičtí giganti neustále pronikají do všech oblastí našeho života. Z nabízených výhod sice míváme smíšené pocity, ale v konečném důsledku se cítíme naprosto bezmocní cokoliv změnit. Datová centra pro pokročilé výpočetní modely jsou pak fyzickým ztělesněním tohoto pocitu. Nemůžeš je vypnout, nemůžeš před nimi utéct a jejich přítomnost tě neustále obklopuje, ať už chceš, nebo ne.

Projekt Adopt A Data Center ukazuje, jak může konceptuální umění fungovat jako efektivní zrcadlo technologickému optimismu. Místo teoretických debat o tom, co nám technologie přinesou za deset let, bere současný fyzický artefakt a ukazuje jeho odvrácenou stranu tady a teď. Když se příště podíváš na roztomilou aplikaci, která ti slibuje zázraky na počkání, vzpomeň si na plyšáka jménem Bezzy. Někde v dálce totiž běží tisíce ventilátorů a jejich hluk někdo musí snášet v reálném čase.

Zdroj obrázků: Oficiální web adoptadatacenter.org/