Jak kreativci zvládají horskou dráhu (ne)úspěchu?

Jak zvládnout kreativní horskou dráhu a co dělat, když tě kritika srazí na kolena?

Můžeš si vůbec říkat kreativec, jestli jsi ještě nikdy neměl*a chuť všechny svoje tvůrčí nástroje zoufalstvím rozdupat? My kreativci jsme občas trochu citlivější. A já klidně vsadím kalhoty, že i kreslíři jeskynních maleb bojovali se stejnými pochybnostmi jako my. Ale jak s tím naložit a fungovat, když se k tvým běžným pochybnostem přidává ještě strach z AI?

Sláva, bahno a věčné začátky – vítej v kreativním kolotoči

Jeden den jsi na vrcholu. Cítíš se jako superstar. Kreativní nápady z tebe lítají jako pára nad hrncem, klienti a lidi na sockách tě vynáší do nebes. Kreativní život je boží! Jenže pak přijde propad. Bažina marnosti ve které tě i ten nejmenší krok vpřed stojí všechny síly. Čtu ti myšlenky? Ne, jenom s tím sama bojuju každej den. Stejně jako ostatní kreativci.

„Tvůrčí život není lineární. Je to spíš smyčka nebo spirála, na které se stále znovu vracíte na startovní čáru,“ říká Austin Kleon v knize Jeď dál. 

A přesně tuhle větu používám jako útěchu, když už to dál prostě nejde. Protože vím, že zítra to zase půjde. Není to bug 🪲, ale součást kreativního procesu. Právě tohle uvědomění je první krok k přežití v kreativním byznysu.

Boj s vnitřním kritikem

„Pochyby hlodají v každém z nás. Přestože bychom se jich nejraději zbavili, ve skutečnosti nám slouží,“ říká hudební producent Rick Rubin. K tomu dodává, že „život zahrnuje bolest, nejistotu a strach,“ což o životě kreativců platí dvojnásob.

Vnitřní kritik. Imposter. Ten lhář, co ti tvrdí, že na to nemáš. Hlas, který ti šeptá, že to nedáš. Nejsi dost dobrej. Nezvládneš to. Měl*a bys to celý zahodit a jít se zahrabat. Kecy. Počítej s tím, že Imposter nikam nezmizí. Mají ho i ty největší hvězdy.

Dobře, nebudu lhát – pár lidí to má fakt srovnaný. Netrpí trémou a jsou přesvědčení, že jejich práce je top. Většinou to bývají sociopati. 😅 Tenhle hlas je prostě normální. Je to součást procesu, která ti pomáhá růst. Ale jednou mu  musíš říct dost, protože jinak nikdy nic neodevzdáš. A jestli se kreativitou živíš, tohle neustálé pilování a odkládání je problém.

„Umění není soutěž. Naše výtvory zrcadlí naše já. Byla by chyba tvrdit na to nemám.“ Rick Rubin

Přečti si článek, který navazuje na toto téma

Jak nad vnitřním imposter blbcem vyzrát?

Prostě ho přijmi. Tohle pomohlo nejvíc mně. Imposter tu prostě je a nikam nepůjde. V kreativní branži s ním bojují skoro všichni. Ber ho prostě jako svou součást, která tě ale neovládá.

Nauč se rozlišovat mezi relevantní pochybností a sabotáží. Imposter občas není tak úplně imposter, ale realistický pohled na věc. Někdy prostě nemáš svůj den a tvůj výstup za nic nestojí – a to je v pohodě. Jindy ze sebe dostaneš maximum a stejně tě vnitřní kritik dusí. Nauč se poznat, kdy tě hlas brzdí z oprávněného důvodu a kdy jen pouští hrůzu.

Odděl pocity od faktů a nenech se zmítat emocemi. Občas se cítíš jak největší hlupák na světě. Něco se nepovedlo, klient na tebe prská, na sockách ticho nebo výsměch... To se stává každému. Uvědom si, že nic z toho neznamená, že hlupák jsi. Prostě máš den blbec. 

Přijmi, že i selhání je součást procesu. Vnitřní kritik často využívá strach z neúspěchu. Když přijmeš, že neúspěch je součástí cesty, přestane tě to paralyzovat. Každý neúspěch tě může přivést k lepšímu výsledku – a pokud ne, aspoň se něco naučíš. To je něco, co si musíš neustále připomínat.

Boj s vnějším kritikem – kritika není rozsudek, ale věc, která tě posune

Jo, občas je kritika necitlivá. Nebo úplně mimo. Ale jindy ti ukazuje slepé místo, které sám*a nevidíš. Klíč? Odděl svou práci od sebe. Kritizovaný je tvůj výtvor, ne tvoje hodnota jako člověka. Je to těžký, zvlášť když jsi do toho dal*a všechno. Ale dokud se to nenaučíš, budeš trpět. 

💡 Minihack: Před čtením zpětné vazby si připomeň:

„Tohle čtu jako člověk, co se chce zlepšit, ne jako ublížené dítě.“ (Pomáhá si to i nahlas říct. Fakt.)

Pokud ti kritika spustí silnou emoci – hněv, stud, smutek – dej si pauzu. Nereaguj. Vychladni. Zeptej se: Je to o mně, nebo o mé práci? Pravda občas bolí, ale to z ní nedělá útok na tvou osobu. Kritika = data, ne konečný verdikt. Sám*a rozhoduješ, co si z ní vezmeš.

Co se děje v hlavě, když se kreativcům nedaří

Kreativní blok popisuje ve své knize Válka umění autor Steven Pressfield. Dává mu dokonce jméno. Odpor. Tenhle Odpor není jen obyčejná nechuť nebo prokrastinace. Pressfield mu přikládá skoro až nadpřirozené schopnosti. Odpor dřímá v každém kreativci a když se probudí, začne ti bránit v pokroku. Svádí tě Netflixovat a chillovat místo toho, abys makal*a na svém rozvoji. A je fakt těžké mu poroučet. Ale jakmile pochopíš, jak to funguje, je to o kus lehčí. 

🧠 Všechno to začíná emocí. Konkrétně strachem. 

Když zažíváme stres, kritiku nebo neúspěch, aktivuje se amygdala – část mozku zodpovědná za zpracování emocí a reakci na hrozby. Tím se dostaneš do režimu „boj, útěk nebo ztuhnutí“. Prefrontální kortex (ten co má na starost plánování, rozhodování a tvoření) „vypne“ a ty se najednou nedovedeš hnout z místa. Jestli se ti sejde vnitřní kritik s vnějším a ještě máš blbý období, není divu, že chceš dát celému kreativnímu světu pápá. 

Zjisti, jak budovat osobní brand v roce 2025

Co s tím? Povolej do boje svého vnitřního kouče, kolegu nebo neurovědu

Tvůrčí blok dovede zamávat s každým. Dneska to mají tvůrci těžší. Je to ohraná věta, ale AI jsme chtěli proto, aby za nás dělala rutinu, ne kreativitu. Jestli jednomu tvému klientovi stačil průměr a nahradil tě AI, tak tě to může sejmout víc, než chceš přiznat. K tomu ještě blbý den... To prostě zamává s každým. 

Věř mi, prochází tím víc lidí, než myslíš. I slavní kreativci mají chvíle, kdy se zdá, že to dál nepůjde. Za pandemie něčím podobným prošel třeba herec Jaroslav Plesl, který plánoval hodit kariéru do koše a stát se kastelánem. Neúspěch a vyhoření se týká všech. Rozdíl je jen v tom, jak se s tím vypořádáme. Někdo to zabalí a jde za kasu. Ti úspěšní to vezmou jako výzvu. 

1. Podívej se na to z jiného úhlu 

Máš pocit, že už jsi to všechno prošel*a a že už není co objevovat? Možná proto ti něco uniká. Zkus se na to podívat očima někoho jiného – kolegy, kouče nebo náhodného pozorovatele. Co dřív fungovalo, nemusí fungovat navždy. To ale neznamená, že všechno, co jsi postavil*a, patří do šrotu. Někdy stačí jen trošku změnit perspektivu a zase to začne fungovat. 

2. Změn prostředí 

Nepotřebuješ lepší motivaci. Možná potřebuješ jen jiné prostředí a nové stimuly. Někdy stačí přesednout do jiné místnosti, skočit do knihovny nebo coworku. Jindy to chce změnit město, nebo třeba celý kontinent. Nebo se jen na chvíli projít. I taková jednoduchá věc jako procházka ti často otevře nový úhel pohledu na to, co zrovna řešíš. Ať je to pokračování knihy nebo kreativní propad. 

3. Uč se 

Ne proto, abys měl*a navrch. Ale abys viděl*a dál. Každý nový střípek znalosti je jako nové okno s kouzelným výhledem. A čím víc jich otevřeš, tím víc světla pustíš dovnitř.

4. Dýchej, choď a odpočívej 

Tvoje tělo není stroj. Není produktivní ani líné. Je živé. A když mu dáš prostor dýchat, hýbat se a jen tak být, začnou se věci hýbat i vevnitř. Kreativní restart nezačíná u obrazovky.

„Klíč ke kreativitě je doma v temných jeskyních nevědomí. Tam se musíme vypravit, ale jak se tam dostat? Tím, že se uvolníme a neděláme nic,“ píše kvantový fyzik Amit Goswami ve své knize Kvantová kreativita. Možná je trochu ezo. Ale co když má pravdu? Stejně jako svaly, i kreativita roste při odpočinku a potřebuje trénink.

Kreativita zahrnuje bolest, nejistotu a strach – tak to přijmi a makej na sobě

Kreativita nikdy nebude lineární. Na to máme moc křehké duše. Ovlivňují nás emoce, názory ostatních i dění ve světě. Kreativní proces se prostě neobejde bez pádů a nárazů. Občas tě podrazí vnitřní kritik, jindy tě sejme vnější hodnocení... 

Ať se děje cokoliv, musíš si uvědomit, že to všechno je součást tvojí cesty. Jsou to výzvy, které musíš ovládnout a přijmout jako část svého růstu. Neboj se neúspěchu ani chyb. Prostě tvoř! Objevuj své slabiny i možnosti – jen tak budeš růst.