Všechno, co dnes reaguje na tvoje chování, se rádo označí za interaktivní. Mariko Mori šla jinou cestou už na přelomu tisíciletí. Do oválného objektu Wave UFO si lehneš, zařízení snímá mozkovou aktivitu a promění ji ve společný vizuální prožitek. Žádné mačkání tlačítek. Spíš zvláštní moment, kdy se tvoje tělo stane součástí výstavy.
Instalace se teď objevuje v retrospektivě All That Shines v tokijském Mori Art Museum. Vedle děl, která pracují se sci-fi estetikou, buddhistickými představami a tělem, připomíná, že propojení technologie a vědomí nevymyslel současný produktový design.
Technologie, která nechce vyhrát pozornost
Wave UFO působí futuristicky, ale není postavené na efektu „podívej, co umím“. Technikou tě spíš vytrhne z obvyklé role návštěvníka. Nesbíráš body, neplníš úkol, nesnažíš se instalaci porazit. Jen v ní chvíli jsi.
To je dnes skoro radikální. Spousta interaktivních věcí chce tvoji reakci okamžitě převést na obsah, data nebo sdílení. Mori naopak staví prostor, kde technologický vstup může být tichý, pomalý a trochu nečitelný.
Ne každá inovace musí být nová
Retrospektiva ukazuje dílo z let 1999 až 2002 v době, kdy se o neurotechnologiích, AI a imerzivních zážitcích mluví každý týden. Najednou je vidět, jak rychle se z nových slov stávají staré otázky: co vnímáme, co sdílíme a co s námi udělá prostor, který se začne dívat zpátky?
Možná proto Wave UFO pořád funguje. Neptá se, co všechno dokáže technologie. Ptá se, co s ní ještě dokážeme prožít.
