To číslo je dobrý vstupní bod k celému ročníku. Protože zatímco se v médiích psalo hlavně o Lorde, Teddym Swimsovi a bouřce, letošní Colours byly ze všeho nejvíc cvičení v tom, jak scénografie, materiál a značka drží pohromadě, když ti na fesťáku prší.
Co se vlastně stalo: fakta, ze kterých vycházíme
Třiadvacátý ročník proběhl 15.–18. července 2026 v Dolní oblasti Vítkovic. Headlinery byli Twenty One Pilots (středa), LP (čtvrtek), Moby (pátek) a v sobotu dvojice Lorde a Teddy Swims. Vedle nich The Libertines, Skunk Anansie, Peaches, ATARASHII GAKKO!, Audrey Nuna, Mirai, Tata Bojs, Tolstoys, Pokáč nebo Kateřina Marie Tichá. Program měl bezmála 330 bodů, dvě třetiny zahraničních interpretů hrály v Česku poprvé.
Pořadatelé uvádějí, že do areálu letos vstoupilo o několik tisíc lidí víc než loni. Vyprodal se kemp u Slezskoostravského hradu, vyprodala se parkoviště, vyprodala se první edice Meltingpot Priority Passů. Kulturní deník Ostravan odhaduje celkovou návštěvnost „určitě kolem čtyřiceti tisíc“ a mluví o viditelném nárůstu po několika slabších ročnících.
A pak tu byl pátek, kdy se nad Vítkovicemi přehnala bouřka, program stál zhruba hodinu a dvě vystoupení padla.
Areal - Decorations @ Steel Stage - Photo by Eugene Zhyvchik @eugene.zhyvchik
Art direction: ocel se letos přesunula z kulis do názvu
Nejzajímavější designové rozhodnutí letošního ročníku není světelná show na hlavní scéně. Je to Steel Stage — nová scéna dedikovaná písničkářům, kterou umělecký ředitel Filip Košťálek popisuje jako místo, kam si sedneš, dáš si něco k jídlu a k pití a posloucháš. Loni přibyla Fresh Stage cílená na mladé publikum, letos scéna, která jde záměrně opačným směrem: pomalejší, sedavá, akustická.
Kolem ní vyrostla zóna Steel Town s uměleckou výzdobou a opláštěný bar Slévárna. To je z hlediska brandingu důležitější, než se zdá. Fesťák Colours of Ostrava dvacet let těžil z toho, že mají nejfotogeničtější festivalový areál ve střední Evropě — vysoké pece, ocelové konstrukce, industriální patina jako hotová scénografie zadarmo. Letos poprvé začaly ten materiál používat i jako pojmenování zón. Ne „chill zóna“, ne „acoustic corner“, ale Steel Stage, Steel Town, Slévárna. Průmysl přestal být pozadím a stal se názvoslovím.
Technicky to má logiku i mimo copy. Střecha hlavní scény má výjimečnou nosnost, takže unese i tu nejnáročnější světelnou show — a její předsunutí dává prostor pro lepší zaúhlování ozvučení nad hlavami publika. PA systém doplnily letos nejnovější subbassy. Technický ředitel Josef Ženíšek k tomu dodává, že černá konstrukce dává vyniknout vizuálním efektům. Jinými slovy: scéna je navržená tak, aby sama sebe vizuálně neviděla. Klasický princip dobrého art directingu — nejlepší nosič je ten, který zmizí.
Do stejné logiky zapadá jednorázová atrakce, o které se psalo míň, než by si zasloužila: od 16. do 18. července se návštěvníkům otevřela odlévací hala vysokých pecí č. 4 a 6, které od konce výroby železa v roce 1998 stojí bez využití. Dvacetiminutové komentované prohlídky, limitovaná kapacita, samostatná vstupenka přes GoOut. Pece se pak začnou proměňovat v industriální muzeum MUSEum+. Festival tedy prodával přístup do prostoru těsně předtím, než přestane existovat v autentické podobě — a udělal z toho programový bod, ne PR poznámku pod čarou.
Event - Zahájení festivalu - Photo by Zuzana Viktoria Vostinarova - @vostinarova_
Vyhlídkové kolo jako nejlevnější earned media ročníku
Symbolem letošní hlavní scény se stalo vyhlídkové kolo. Tyler Joseph z Twenty One Pilots se na něm svezl symbolicky během skladby Ride. O dva dny později Moby vyzval, ať se kolo rozsvítí — a operátor rozblikal konstrukci pro závěrečný rave.
Z hlediska značky je to učebnicový moment. Nikdo ho nenaplánoval jako kampaň, ale funguje líp než jakýkoli klip: stálý objekt v areálu, který dva různí headlineři nezávisle na sobě zapojili do své show. Bubeník Josh Dun k tomu vyšplhal na věž boční konstrukce. Tyler Joseph šel mezi lidi. Kapela na pódium pozvala fanouška Filipa, aby si s nimi zazpíval.
Tohle je ta část festivalové produkce, kterou nekoupíš. Můžeš pro ni jenom připravit podmínky — a Colours je připravily tím, že mají v areálu objekty, které se dají použít jinak, než na co byly postavené. Stejný princip jako u dobrého produktového designu: omezení a fyzická přítomnost věci vytvářejí kreativní příležitost, kterou prázdná plocha nenabídne.
Concert - Teddy Swimms @Ceska Sporitelna Stage - Photo by Michal Augustini - @augustini.photo
Line-up: generační výměna, kterou festival provedl bez tiskovky
Tady začíná nejzajímavější spor letošního ročníku a stojí za to ho pojmenovat naplno.
Loni na hlavní scéně stáli Sting a Iggy Pop. Letos byli největším písmem na plakátech dvaatřicetiletý Teddy Swims a devětadvacetiletá Lorde. Starou školu zastupoval prakticky jen Moby. Rock na hlavní scéně chyběl úplně.
Kritici z Ostravanu Aleš Honus a Milan Bátor to srovnávají s konkurencí: na slovenské Pohodě letos hráli The Cure, na pražském Metronome Nick Cave a Slowdive. Colours si vybraly jinou cestu — aktuální mainstream s vysokou laťkou provedení místo katalogu legend. Honus to shrnuje střízlivě: festival podle něj sice ztratil spoustu pravidelných návštěvníků, ale mnohem víc jich nabral, a bylo to vidět na nepřehlédnutelném omlazení publika.
Bátorova výhrada je opačná a taky legitimní: podle něj na úkor jazzu a neofolku přibylo rapu a hip-hopu, tedy aktuálně nejpopulárnějšího žánru, a najít v něm skutečně výraznou osobnost je těžké. Ptá se navíc, proč se na scénu dostaly dvě polské kapely místo srovnatelných českých projektů.
Obě pozice mají pravdu o něčem jiném. Colours provedly repositioning cílovky — a repositioning vždycky někoho odstřihne. Rozdíl oproti běžnému brandovému fiasku je v tom, že festival nechal pojistku: menší scény. Full Moon Stage, kterou Ostravan nazývá festivalem uvnitř festivalu, Steel Stage, klubové sety Cakes Da Killa, Use Knife nebo Sylvie's Head. Žánrová DNA se nepřestěhovala z festivalu — přestěhovala se o dvě scény vedle.
Symptomatické je, čím ročník skončil na druhé největší scéně: pulzujícím b2b setem českého NobodyListen a australské Alison Wonderland na T-Mobile Stage, s asi stovkou fanoušků přímo za zády DJů. Před dvaceti lety by taková tečka na Colours byla nemyslitelná. Dnes je to logické vyústění posunu, který festival dělá aspoň pět let — a proti kterému část dlouholetého publika reptá zcela předvídatelně.
Z pohledu dramaturgie je to rozumný kompromis. Z pohledu návštěvníka, který si kupuje lístek podle plakátu, je to riziko: hlavní scéna dnes komunikuje mainstream, zatímco to nejzajímavější se odehrává tam, kam se dostaneš, jen když čteš program pozorně.
Event - Husa na provázku @ Vítkovice Gong Stage - Photo by Ondrej Basl - @ondrabasl
Počasí jako produkční disciplína, ne jako smůla
První dva dny bylo teplo a slunečno. Pak přišel déšť a v pátek večer bouřka.
Průběh podle ČTK a regionálních médií: kolem 19:30 pořadatelé program zastavili zhruba na hodinu, návštěvníky poslali do budov a pevných stanů a varovali je, ať se nezdržují pod stromy ani na volném prostranství. Dvě vystoupení — indický, respektive britsko-pandžábský zpěvák Malkit Singh a kyperská Della — byla nejdřív odložena a pak zrušena. Další tři koncerty byly přerušeny nebo začaly později. Kolem 21:00 program pokračoval. Mluvčí Ondřej Bambas uvedl, že bouřka v areálu nezpůsobila žádné škody.
Blesk k tomu přidal kontext, na který se v Česku zapomíná nerado: podcenění počasí stálo v roce 2009 na slovenské Pohodě lidský život. Rozhodnutí zastavit program dřív, než bylo nutné, je proto správná odpověď — i když stojí dva koncerty a hodinu programu.
Zajímavější je ale to, co se stalo s chováním davu. Podle oficiální zprávy se lidé místo hlavních scén hromadně přesunuli do zděných sálů — na debaty Meltingpotu, do divadel a na zábavné pořady v Gongu. Většina divadel a stand-upů byla vyprodaná. Debatu Libora Boučka s prezidentem Petrem Pavlem, kterou zprostředkoval Radiožurnál, vyprodali návštěvníci za čtyři hodiny a organizátoři museli rozšířit kapacitu o venkovní obrazovku na Scéně ČT.
Jinými slovy: doprovodný program letos nefungoval jako doplněk, ale jako záložní kapacita areálu. To je věc, kterou většina českých festivalů nemá, protože nemá do čeho lidi schovat. Colours ji mají díky industriální architektuře — a letos se poprvé jasně ukázalo, že to není jen estetická výhoda, ale provozní.
Detaily z terénu tenhle obrázek doplňují. Pokáč se na Steel Stage dostal přes zatopenou příjezdovou cestu tak, že si ze svého auta udělal improvizovanou gondolu. Moby odehrál set v blátě po průtrži. Fakker chválil, že notifikace o počasí dorazily včas a v areálu bylo dost míst, kam se schovat.
Event - Zahájení festivalu @ Česká spořitelna Stage - Photo by Zdenko Hanout - @hanoutphoto
Fact check: co v mediálním obrazu ročníku nesedí
Prošli jsme si zpravodajství deseti českých redakcí — Ostravan.cz, Musicserver.cz, Moravskoslezský deník, ČTK/ČeskéNoviny, Aktuálně.cz, POLAR, Blesk.cz, Ostravská Drbna, Fakker.cz a FullMoon — plus oficiální tiskové zprávy festivalu. Čtyři věci stojí za upřesnění.
1) „Rekordní návštěvnost“ je novinářský rámec, ne oficiální údaj. Titulek POLARu mluví o rekordní návštěvnosti. Oficiální zpráva festivalu ale slovo rekord nepoužívá — uvádí jen, že přišlo o několik tisíc lidí víc než loni. Ostravan formuluje ještě opatrněji: nárůst po hůře navštívených ročnících, odhadem kolem čtyřiceti tisíc. Konkrétní celkové číslo festival letos nezveřejnil. Ber tedy „rekord“ jako interpretaci, ne jako data.
2) Osud koncertu Delly se v pramenech rozchází. Blesk i Ostravská Drbna uvádějí, že Della a Malkit Singh odpadli bez náhrady. Oficiální tisková zpráva festivalu ale tvrdí, že Della dostala náhradní termín o den později na Full Moon Stage. Obojí může být pravda současně (zrušeno v pátek, dohráno v sobotu), ale zpravodajství tuhle informaci nedoplnilo. U Malkita Singha se prameny shodují — vystoupení nešlo přesunout z logistických důvodů kapely.
3) Pozor na záměnu ročníků. Část článků, které se dnes vyplavou na dotaz „Colours 2026“, popisuje ve skutečnosti loňský ročník — poznáš je podle Stinga, Shaggyho a označení „dvaadvacátý ročník“. Historky o vzájemném hostování Stinga a Shaggyho k letošku nepatří.
4) Twenty One Pilots jako nejdražší interpret v historii festivalu. Tenhle údaj pochází od pořadatelů a přebírá ho ČTK i Aktuálně.cz. Nezávislé ověření neexistuje, protože honoráře festival nezveřejňuje. Uvádíme ho tedy jako tvrzení pořadatele, ne jako ověřený fakt.
Co naopak sedí napříč prameny: termín, headlinery, průběh páteční bouřky, otevření vysokých pecí, přesun termínu příštího ročníku i ceny vstupenek.
MOBY | COLOURS OF OSTRAVA 2026 | @piricz
Čísla, která říkají víc než návštěvnost
Nejzajímavější statistiky letošních Colours nejsou o davech, ale o servisu:
bezmála tisícovka držitelů průkazů ZTP a ZTP/P a jejich doprovodu
přes 4 250 dětí
1 500 seniorů poslední den díky volnému vstupnému
čtyři desítky návštěvníků se sluchovým hendikepem
víc než 130 lidí chystalo samotnou sobotní show Lorde a Teddyho Swimse, celkem jim pomáhalo přes tři sta osob
podle dobrovolníků z ADRA bylo letos víc intervencí v
Mental Health Pointunež loni — což výkonná ředitelka Petra Řezníčková interpretuje pozitivně: lidé díky lepší informovanosti ztrácejí ostych říct si o pomoc
Ten poslední bod je z komunikačního hlediska nejodvážnější. Většina značek by rostoucí počet psychologických intervencí zametla pod koberec. Colours ho daly do závěrečné tiskové zprávy jako důkaz, že to funguje. To je buď mimořádná sebedůvěra, nebo správně nastavená hodnota — a v obou případech to je něco, co si můžeš odnést do vlastní komunikace.
Co bude dál (a proč to řešit teď)
Nad areálem visí otazník. Kvůli plánované výstavbě bytových domů v Dolních Vítkovicích se roky spekuluje o stěhování festivalu, včetně nesmyslných verzí o přesunu do Prahy. Košťálek to odmítl: z Dolních Vítkovic se zatím nestěhují, a kdyby k tomu jednou došlo, festival zůstane v Ostravě. Zároveň upozornil, že návštěvníci festivalů jsou dnes výrazně náročnější než před deseti lety.
Čtyřiadvacátý ročník se posouvá o týden dopředu na 21.–24. července 2027. Čtyřdenní vstupenka startuje na 3 990 Kč, FRESH ticket pro 15–21 let v limitovaném počtu na 2 690 Kč. Předprodej běží.
Co si z toho odnést, když děláš značku nebo akci
Tři věci, které letošní Colours ukázaly čitelněji než většina marketingových konferencí:
Materiál je silnější než logo. Ocel, pece a slévárna fungují jako identita proto, že jsou skutečné. Ve chvíli, kdy začneš zóny pojmenovávat podle toho, z čeho je areál postavený, přestaneš potřebovat vizuální metaforu — máš rovnou tu věc.
Krizový scénář je součást zážitku, ne jeho selhání. Hodina pauzy, jasné notifikace, dost míst k úkrytu a vyprodané sály uvnitř. Návštěvník si nepamatuje, že pršelo. Pamatuje si, že ho to nezaskočilo.
Repositioning cílovky musí mít pojistku. Colours vyměnily generaci na hlavní scéně a udržely si původní publikum na scénách vedlejších. Kdo dělá totéž bez téhle pojistky, obvykle jen ztratí staré zákazníky a nové nezíská.
A pak tu je ta nejméně marketingová věc: sobotní publikum, které se v blátě sborově přidalo k Pokáčovi u Matfyzáka na discu natolik, že koncert skončil bez přídavku a všichni odcházeli spokojení. Tohle se nedá odscénografovat ani nakoupit. Ale bez těch 154 metrů ocelové konstrukce, tří divadelních scén a člověka u vyhlídkového kola, který ve správnou chvíli zmáčkne tlačítko, by k tomu taky nedošlo.
